Ten, od koho bychom rádi viděli pár písmenek, nenapíše a ten, kdo nám píše, by ani nemusel. Ale i my sami nejspíš budeme u některých lidí zařazeni do té druhé, nechtěné kategorie. Většinou je to, jako na potvoru, zrovna u těch lidí, o které jsme sami projevili zájem. I když děláme, co můžeme, pro některé z nich stále budeme tak trochu na obtíž. Ti nejnafoukanější nám to dají bez váhání najevo, což je vlastně fajn, protože tím náš zájem rychle opadne a nemusíme přemýšlet co dál - nafoukanci nám šetří čas. Ale pak je tu další skupinka lidí, v jejichž chování se úplně nevyznáme a nejsme si jistí zda stojí o další kontakt s námi anebo nás berou jen jako otravný prvek a díky gentlemanství nám to jen nedávají tak výrazně najevo.
O další kontakt s námi někdo může stát buď proto, že jsme mu sympatičtí a nebo cítí, že by z nás mohl mít v budoucnu užitek - když potřebuje pomoci s počítačem, poradit s autem, při výběru nového foťáku (kolikrát jsem už byl tímto dotazem poctěn;) atd. Maximalizace užitku je vcelku přirozená snaha i mimo ekonomickou sféru, ale když se osobní vztahy smrsknou pouze na měření užitku, je to prospěchářství a to není hezká vlastnost. Poznat lidi, kteří mají zájem jen o vaše schopnosti není těžké - ozvou se vždy jen kvůli svému problému. Když jim napíšete vy, zrovna mají spoustu práce a nestíhají.
Nedávno jsem se poučil, že i když nabízíte něco zadarmo (lístky na FotoExpo v hodnotě několika set korun) známým fotografujícím na Facebooku, polovina z nich se vůbec neozve. S dotyčnými jsem si přestal psát a dost mě to zamrzelo, protože té jedné jsem předtím i trochu pomáhal a ona nebyla schopná jakkoliv odpovědět. Takovému divnému chování prostě nedokážu porozumět.
Komunikace s druhými lidmi přináší mnoho úskalí a slepých uliček. Je to však jedinečná možnost vzájemného poznání, pochopení rozdílnosti povah, sdílení vlastních názorů a neustálá konfrontace s cizím pohledem na svět. Mimo to se dá u komunikace zažít i spousta legrace:) A na závěr jeden citát, který mám moc rád: Příčinou každého konfliktu mezi mnou a bližními je, že neříkám co si myslím, a nedělám to, co říkám.