Mladý muž, plný snů a ideálů, se rozhodne postavit dům. Nejprve najde nějaké vhodné místečko; netuší však, jak je to těžké. Musí se mu líbit okolí a v místě musejí být dostupné inženýrské sítě, aby provoz domu byl co nejpohodlnější a život v něm se mohl ubírat i v duchovní rovině, ne jen staráním se o přízemní záležitosti.
Když po dlouhém vybírání konečně najde vhodnou lokalitu se všemi požadovanými parametry za přijatelnou cenu, začne kopat základy. Bez toho to nejde - jako důvěra ve vztahu, bez ní vztah padá jako domeček z karet. Dílo se mu daří a postupně vybuduje několik pater. Jeho sebejistota s každým poschodím roste, elán ho provází u každé várky malty.
Projekt mladého muže stojí mnoho času, úsilí a peněz. Má radost a je šťastný, že vše, až na pár drobností, vyšlo a splnil se mu životní sen. Stavba je pozoruhodná - uspořádání kruhových balkonků, ručně vyřezávaných okenních rámů a dalších ornamentů na omítce utváří dojem ženských těl.
Na protilehlé straně fasády jsou dva arkýře ve tvaru srdce mezi nimiž prorůstá úzký kmen přímo ze země, s rozvětvenou korunou ve štítu sedlové střechy, která má na zdejší poměry až moc příkrý sklon. Na zbývajících dvou stranách stavby jsou pouze liány, jejichž symbolika je nejasná. Sousedé mu jeho dílo chválí a kolemjdoucí si dům dokonce fotí, jak je pěkný.
Jednoho dne však přijde úředník se špatnou zprávou: Střecha neodpovídá projektovaným předpisům a i když je mu to líto, musí se celý dům zbourat. Mladík je v šoku, údiv se mísí s nepochopením, nabytá jistota se mění v zoufalství. Vždyť by stačilo předělat jen tu střechu, nemyslíte?