Tento článek by mohl být docela krátký, známe to z médií, lidé rádi žasnou nad nějakou senzací nebo se nechají ohromit tragickou událostí. Všední, průměrné věci je moc nezajímají. Ovšem je to relativní, pro malé dítě je zajímavé téměř vše okolo něj, zatímco dospělého člověka sotva překvapí další sebevražedný atentát na Blízkém východě (ledaže by mu tam zahynul někdo blízký).
Foto z Matějské pouti, kde jsem letos fotil. |
Dá se vlastně říct, že všechny ty nevšední události časem tak nějak zobyčejní a my se stáváme čím dál otupělejší. Například ještě před pár lety jsem občas míval takové chvilky úzkosti a hrůzy, když jsem si zkoušel představit svět beze mne, bez někoho blízkého.. A teď kupodivu zjišťuji, že už to nedokážu tak silně „prožít“, stávám se otupělejším.
A něco k těm senzacím. Hodně lidí se jimi snaží naplnit své životy a vzniká i spousta tzv. zážitkových agentur, aby uspokojily zájem trhu. Skočí s vámi s padákem, projedou se v tanku nebo můžete třeba půl dne bagrovat a náležitě za to zaplatit.
Ovšem nejzajímavější na těch lidech je to, že i přes veškeré jejich zajímavé zážitky vůbec nejsou zajímaví. Asi to bude v něčem jiném, možná se nezajímat jen o sebe.