Co mě zaručeně znechutí?


Prakticky denně jsem svědkem zvláštního, divného chování různých lidí, které mě více či méně otráví, znechutí a posune zas o něco výš laťku mého skeptického pohledu na lidi. Jedná se např. o některé lidi ze sboru, kteří se chovají bezdůvodně křivě k mým rodičům, dále pak o rodinu samotnou, o mé kamarády, jenž stejně žádné velké nemám a v neposlední řadě o lidi z internetu – z chatů, z nejrůznějších diskusních fór (které pravidelně čtu) nebo ti, jenž si píší svérázným způsobem své internetové deníčky (blogy), kde se dozvíte, že jediný správný pohled na svět či značka procesoru je ten, který má sám autor atd..

Tak to jsou zhruba ty skupiny lidí, kvůli nimž tohle píšu. A jaké jsou tedy ty vlastnosti, které mě znechucují? Sobecké jednání, bezohlednost, nevděčnost, neschopnost vcítit se do druhého, neschopnost ocenit druhého, neschopnost kritiky druhého, která není urážející a ponižující. Dále mě dokáže otrávit, když je někdo povrchní, bere se moc vážně a ještě k tomu je třeba nechápavý a hloupý. Nevadí mi, když je někdo jen hloupý, musí umět si ze sebe udělat srandu a pak mi je bližší než nějaký přechytračelý kariérista s pěti diplomama..

PS: Většina vašich komentářů na fotoblogu tuto mou skepsi částečně tlumí, takže díky za to.

PS2: Jestli jste nabyli dojmu, že mě rozhodí každá maličkost, tak to zas ne, mám s lidma opravdu velkou trpělivost, snažím se je pochopit a dokážu spoustu věcí přehlédnout.. Ale někdy je i všechna moje snaha marná a nemám už dál chuť něco řešit..

Emanuel Vejnar, 6.4.2006
Další: Kde se bere nenávist? | Pokrytectví – opomíjený problém


Přejdi na Blog | Fotografie
© 2004-2017 Emanuel VEJNAR Fotografie