Člověka s velkým mozkem, velkou duší nebo velkou touhou? Proč tak snadno podléháme tlaku okolí a necháme se zviklat tím, co nás zaručeně šťastnými neudělá?
Nějakým omylem jsem si kdysi zřídil Instagram a co pozoruji už delší dobu jsou hojně vystavované obří zadnice ideálně doplněné srovnávací fotkou, jak hrozně to vypadalo předtím. Nejprve jsem si myslel, že jen někdo prohodil titulek před/po, ale pak jsem pochopil, že velký zadek je výhoda, něco jako svatý grál, co vám poslouží jako vstupenka do ráje.
Velký zadek, velká prsa. A koho to vlastně přitáhne? Člověka s velkým mozkem, velkou duší nebo velkou touhou? Proč tak snadno podléháme tlaku okolí a necháme se zviklat tím, co nás zaručeně šťastnými neudělá?
V jednom výzkumu zjistili, že vlastnost, kterou nejvíc oceníme na partnerovi je laskavost. Abychom se stali upřímně laskavými partnery, musíme mít velkou duši, ne velkou zadnici. Musíme své duši dopřát taky trochu tréninku, aby nezakrněla a mohla se rozvíjet. Někdo chodí do kostela, někdo medituje, někdo soustředí svou roztěkanou mysl na moudrá slova velkých knih..
Myslím, že se všichni snaží o nějakou vnitřní vyrovnanost, rozhled, klid. Zbavit se svých obav, strachu, negativních myšlenek a načerpat vnitřní sílu, kterou nám vnější svět nemůže vzít. Sjednocovat svět svou pokorou, pozitivním přístupem bez stěžování a pomluv. Nemohl by tohle být náš vytoužený ráj?