Loďka bouří zmítaná

Málo mám a málo znám
a snad nikdy se nedočkám,
na hladině poklidné
chvění plachet bouřlivé.

Vlny přes loď překlápí se,
v pravidelném rytmu bijí,
vítr věje a paluba chvílema mizí.
Přívaly vody se stupňují,
kajuta pomalu je plná,
jediná tříska nezůstane
suchá.

Loďka bouří zmítaná,
oceán neúprosně syčí,
plachty jsou napnuté,
jak vítr právě fičí.







Obloha zahřmí na poplach,
kapitán s údivem vzhlíží,
kormidlo nechává napospas
všem bleskům z mořských výšin.

Emanuel Vejnar, 22.5.2011
Další: Moje sbírka básní | Budem se smát | Prchavý sen




Přejdi na Blog | Fotografie