Jak napsat to mám, když sám jsem nic,
jak nalézt ta slova, když nemám nic.
Skloňuji v prvním pádě – nic než marnost.
Oslovujeme, voláme, ó marnosti.
Kde jsi? Proč tu jsi? Kdo tě poslal?
Bezradně klopýtám, pády nestačí.
Počítej do sedmi, než kádě začne přetékat,
pak radu ti dám, ráda ti odpovím.
Nechci však čekat, jen trochu na dně jest..
Ovšem ve skutečnosti, už zítra může přetékat.
Ach, jaká to marnost, marnosti!
Zahráváš si se mnou, s námi, s každým.
Jako malé děcko, avšak s mocí krále.
Trůn tvůj, osmý to pád.
Nechci tě znát!