Často v poslední době poslouchám mluvené slovo českých mistrů v oboru, kteří bohužel již zemřeli (a není to tak dávno). Obzvlášť jsem si oblíbil Felixe Holzmanna (2002), který vytvořil postavičku natvrdlého chlapíka a natočil spoustu vtipných scének v dialogu s vážným kolegou. Dále Miroslava Horníčka (2003), skvělého vypravěče s krásnou duší, působí na mě takovým osvíceným dojmem, je vtipný a přitom zůstává logický..
Na vojně v Milovicích se Horníček spřátelil s Jiřím Sovákem (2000) a byli to velcí kamarádi po celý život. Sováka mám taky rád, je to takový ukecaný dobrák s bláznivými nápady. V roce 1995 natočil Miroslav Horníček s Milošem Kopeckým (1996) rozhovor, kde vzpomínají na své profesní začátky a v závěru se Horníček Kopeckého ptá na nějaké životní krédo (vzápětí však dodává, že na to má Miloš ještě čas). Miloš odpoví, že člověk by měl být hlavně šťastný a že život je krásný.. To ho vystihuje. U Kopeckého a Horníčka mě také fascinuje jak bleskurychle a vtipně dokáží reagovat na dotazy z publika.
U mluveného slova nelze také nezmínit dvojici Šimek a Grossmann (2004 a 1971) a jejich Návštěvní dny a další veselé povídky. 
Také Jiří Wimmer a Karel Černoch (2001 a 2007) se k sobě výborně hodili a vytvořili pár, ve kterém Wimmer neustále kibicuje a poučuje zpěváka Černocha.. Voskovec a Werich (1981 a 1980), legendární dvojice z Osvobozeného divadla, Jan Werich později spolupracoval s M. Horníčkem. Vladimír Menšík (1988) je asi kapitola sama pro sebe, tento velikán a bohém hrál v desítkách českých filmech a hodně toho napovídal o svých zážitcích..
Další velký herec Josef Kemr (1995), který spolu se Sovákem vytvořil báječné herecké duo v seriálu Chalupáři (z roku 1975), v němž hrál i pan Menšík (takového přelétavého autobusáka:). Rudolf Hrušínský (1994), představitel mnoha filmových rolí, od komediálních až po ty dramatické, kde jeho klidný hlas a strohá mimika dokáží nahnat strach. Waldemar Matuška (2009), zpěvák s krásným hlasem, herec, idol mnoha žen..
Těm všem bych chtěl poděkovat za jejich práci a tvorbu, která tu po nich zůstala pro další generace a svědčí o tom, že lze vytvářet hodnotné věci nejen pro peníze, ale hlavně srdcem, s radostí a citem.
