Někdy stačí málo

Občas se mi stává, že když zalehnu do postele, usínám s takovým příjemným pocitem, jako by mě prožitý den čímsi obměkčil, pohladil a načechral mou zválenou přikrývku do úhledného tvaru. Začal jsem přemýšlet, čím je to způsobené a došel jsem k jednoduchému závěru. Jsou to většinou naprosté maličkosti a věci, které člověk často rychle zapomene, ale které nám dokáží na chvíli zlepšit náladu, potěšit a polichotit.

Úsměvem ke štěstí - skvělý krátký film k tématu!

Potřebujeme se neustále přesvědčovat o tom, že na světě máme své místo, že pro někoho něco znamenáme a že máme v druhých oporu. Tento hledaný pocit jakési vlastní důležitosti a společenské začleněnosti může být dobře živen i zdánlivě okrajovými momenty všedního dne.

V tramvaji se na nás někdo usměje, ve frontě v obchodě nás ochotně pustí člověk s plným košíkem, někdo další nám pomůže v nečekané situaci a nebo třeba vtipně okomentuje počínání našeho psíka. Takovýto kontakt s cizími lidmi nám zpříjemní den a možná nabudeme dojmu, že svět není zas tak zlý a lhostejný, jak nám povětšinu času připadá.

A tak nás těší, že jsme byli „u toho“, že jsme se stali svědky něčeho neobvyklého, co se vymyká běžné pouliční náladě uspěchaných, zamračených stínů. Když pak večer budeme usínat, může se stát, že se nám na tváři objeví nepatrný úsměv..