Byl jsem dnes v bance, zrovna otvírali po polední pauze a někteří zaměstnanci, vracející se z oběda, si ještě šli někam dozadu umýt ruce. Netrpělivý zákazník vedle mě už dával signál, že si zamlouvá prvenství u bankéře, který se měl za chvíli vrátit ze své očisty. A že si prý mezitím skočí pro něco ven. Hned na to přišla stará cikánka a pak vedle ní zaujala vyčkávací pozici nějaká paní. "Já pracuju, já jdu první" prohlásila nekompromisně cikánka. "Ale to je přeci jasné, vždyť jste tu byla dřív" odvětila paní s úsměvem a hned se obě staly středem pozornosti:)
Za chvíli přichází zezadu pan bankéř (i s pečlivě umytýma rukama) a téměř zároveň se vrací hlavním vchodem jeho první zákazník. Dráhy obou, jakoby propočtené dopředu, se střetávají přímo v místě bankéřova pracovního stolu. Jenže stojí tu ještě někdo, naše pracující cikánka a stávající situace se jí vůbec nelíbí. "Já pracuju pane..." začne osobitým tónem.
Pán tomu ale nechce rozumět a protestuje, že on byl u bankéře první. Cikánka však odvětí, že musí do práce a jiné řešení prostě není. Pán nakonec ustoupí, mezi zuby procedí něco ve smyslu, že není jediná, kdo chodí do práce a trochu rozladěný prochází okolo mě.
A ponaučení? Pokud během dne uvidíte cikána v bance, pusťte ho raději ve frontě dopředu, je možné, že taky pracuje. A pokud tam bude v noci, tak pracuje určitě a nepřeje si být nikým rušen;)