Jsem dirigentem večerní sonáty.
Tvé svršky dávno byly odňaty.
Largo, Allegro, Presto.
Vítězí jednoduché gesto.
Mužská touha a dívčí sten,
hladové dotýkání těl.
Vzduch je chtíčem prosycen.
Cimbály hrají o oktávu výš,
v G-dur hledají svou skrýš.
Harfa prouhnutá jak luk
čelí náporu upocených ruk.
Publikum skanduje a tleská,
bez přídavku nepropustí hosta.
Refrén a další sloka zní.
Za obzorem bouře se rozehřmí.
Hromy sílí a blesky žhnou,
víry baldachýnem zachvějou.
Poslední varování a pak dým.
S taktovkou uléhám do peřin.