Svět je plný zvláštních lidí, poznal jsem lidi zlé, nepřející, bez jakýchkoliv morálních zábran, kteří vám odpoví i na to, co jste nikdy neřekli, respektive úplně překroutí vaše poznámky. Naštěstí jsou tato individua vzácná a moc jich není.
Poznal jsem také lidi, jejichž velká přednost tkví v tom, že vám naopak neodpoví na jednoduchou pozitivní otázku nebo prostě přestanou z ničehonic reagovat, jakoby se z vás přes noc stal člověk pod jejich vznešenou úroveň. A nebo se za nějaký čas ozvou, jakoby se nic nedělo.
Poznal jsem lidi, kteří rádi mluví a jsou v tom dobří, to je ale to jediné, co dokáží. Když mají konečně něco udělat, něco se od nich očekává, na nic si nevzpomenou a jsou většinou zaneprázdněni důležitými věcmi.
Poznal jsem lidi krásné, jež pro svou krásu nemohli ztrácet svůj krásný čas s někým méně krásným.
Poznal jsem lidi ambiciózní, kteří velmi rádi upozorňují na to, jak málo času se jim dostává na jejich velkolepé životní plány a jak to nemají vůbec lehké.
Naučil jsem se tyto lidi ignorovat, nebrat je moc vážně, nic od nich nečekat, ne vždycky to jde a snažím se jim znovu porozumět, něco říct, naznačit.. Ale málokdy to je k něčemu platné, povahu člověka jde jen těžko měnit k lepšímu.
Sám jsem jistě také zvláštní, ale vždycky se snažím o to, aby ze mě ostatní neměli takové pocity jako já mívám z nich.