Vydal jsem se po čase do Prahy, na výstavy fotek a obrazů. Byly celkem tři, nejprve v Kongresovém centru ČNB, kde byly různé černobílé fotky českých fotografů. Popravdě mě to moc nezaujalo, navíc fotky byly malinké a rámy jakoby na efekt obrovské a nevyužité.
Další zastávku jsem udělal v Národní galerii na Staroměstském náměstí, výstava kreseb českých malířů krajin 19. a 20. století. To už bylo lepší. Zajímavé to bylo s placením vstupného – dávám paní za pultem tisícovku, protože menší nemám a zároveň trochu vtipkuji, že snad budou mít na vrácení. Ale mýlil jsem se, prý by se pak dostala do problémů a neměla by sama drobné, takže bych si to měl jít někam rozměnit.. To se mi samozřejmě nechtělo a tak říkám, že mě tam holt budou muset pustit zadarmo;)
Ona se zamyslí a odvětí, že by to vlastně šlo, kdybych šel jen na první část té výstavy, na obrazy krajin. To se mi docela líbí a ještě vyzvídám, jaká je ta druhá, placená část výstavy, abych o něco nepřišel. Vloží se do toho druhá paní za pultem a ukazuje na plakát na stěně, kde jsou nějaké hloupé klikyháky a dodává, že to je tvorba jakýchsi světových umělců. Tak se jen usměju a říkám, že to by mě stejně nezajímalo a mám tedy vstup zdarma. Ještě, že jsem měl tu tisícovku:-)
Strávil jsem zde skoro 40 minut, některá díla mě celkem zaujala, přišlo mi, že do obrazu se snáze dostane jakási atmosféra místa než u normálního focení, ale bohužel mě moc neuspokojovala kompozice krajin a někdy až kýčovité a mohutné rámování, které v mých očích mnohdy předčily samotný obraz. Ale hodnotím to kladně a za ty peníze, proč ne;)
Dále jsem byl na Staroměstské radnici na již tradičním Czech Press Photo, kde jsou převážně reportážní fotografie českých autorů. Dobrých fotek je zde opravdu hodně a tak spíš napíšu o jedné, která mě zrovna neoslovila a přesto vyhrála první místo v této soutěži (viz http://czechpressphoto.cz). Jde o fotku z hromadné havárie na dálnici D1, v popředí jsou dva lidé obalení šátkem a přihlížejí na tu "katastrofu". Bohužel to ve mě nevyvolává žádné emoce a skoro mi to přijde až hrané. Kompozičně to má také rezervy (co třeba ten stísněný vršek?!), i při reportáži na tom záleží a jak je vidět z ostatních fotek, tak to jde.
Po hodině strávené na radnici jdu ještě nakoupit nějaké věci do jednoho krámu (tajemné, že?;). A pak spěchám na vlak, kde se za chvíli odehraje menší drama. Tak si tak spokojeně sedím, přemýšlím o všem možném (zajímavé, co?) a v okýnku pozoruji sychravou zimní krajinu bez sněhu.. Najednou lidé ve vlaku začínají být nervózní, pár naléhavých telefonátů, že se dotyčný opozdí – něco se totiž děje s vlakem – nejede. Čekáme v Zelenči a asi po čtvrt hodině přijde průvodčí, začne chrastit ve skříni a stěžuje si, že neví, proč to vlastně nejede.. Po chvíli na něj zařve někdo z venku – nejde kompresor! 
Takže už je to vyjasněné, průvodčí zavře skříňku a začne informovat lidi, že nejde kompresor. Jedna paní se s tím však nespokojí a zvědavě se ptá, co to tedy znamená, že nejde? "Bez kompresoru se nedá brzdit a ani rozjet, ale kluci už to opravují", zabouchne dveře a seznamuje s kompresorem další vagón. Po chvilce se ozve z reproduktorů vlakový hlas, který suše oznámí: "Zeleneč". Lidé jsou tím, po dvaceti minutách čekání v Zelenči, dost pobaveni, včetně mě:) Pak ještě oznámí Masarykovo nádraží a pak pro změnu opět Zeleneč, což mi tedy přijde vtipnější, ale samozřejmě ne tak jako poprvé:)
Kompresor tedy funguje a pomalu se rozjíždíme. A v mžiku rozevírá dveře i náš svědomitý průvodčí, který vítězoslavně hlásá: "Přátelé, právě jste byli svědky toho, co dovedou zlaté české ručičky", čímž mě opět dostává:) Přejde dál, zavírá dveře a už jen slyším "přátelé, právě jste.." a lidé se usmívají. Takže příště zpoždění jen s tímto pánem:)