Rozjímání o životě a smrti


Ačkoli o smrti slyšíme téměř každý den, sami si ji nepřipouštíme, a když nám zemře někdo blízký, divíme se, co strašného se stalo..

Jestliže člověk začne hlouběji přemýšlet o smrti, zjistí, jak je všechno hrozivě pomíjivé. Ale s takovým pocitem nemáme šanci přežít a tak jsme nuceni žít s tím, že smrt se nás netýká.

Každý člověk na světě má s tebou jedno společné tajemství – smrt.

Čím více si uvědomujeme smrt, tím menší chuť máme žít.

Jestliže chce člověk opravdu žít, musí zapomenout na jednu maličkost, na smrt.

Co je vlastně člověk? Zvláštní směs chemických látek, která touží po poznání a po lásce.

Jaká je náplň lidského života? Každý člověk se neustále snaží uspokojovat své potřeby a podřizuje tomu naprosto všechen pozemský čas.

Ať chceš nebo ne, dvě věci jsou ti předem dány – lidská sexualita a smrtelnost. Existuje ale vůbec někdo s kým by ses o těchto dvou samozřejmostech mohl otevřeně bavit?

Smysl života? Bohužel asi žádný. Člověk třeba něco dokáže, má rodinu, přátele, majetek. Když zemře, zůstanou po něm na čas vzpomínky a pár osobních věcí, brzy ani to ne. Tak k čemu to vlastně bylo?

Smysl smrti? Skrytě udává rytmus našim pomíjivým životům.

Jestliže všichni jednou musíme zemřít, tak proč se přesto domníváme, že jsme jiní nebo snad horší než ti ostatní?

Má vůbec smysl se v životě o něco snažit, když je všechno tak pomíjivé? Z hlediska přežití ano.

Jak by asi vypadal zítřek bez tebe? Pár lidí by si všimlo, že tu nejsi a přibyly by jim starosti, jinak nic.

Patří vůbec smrt k životu? Ano i ne.

Jak by se asi změnil tvůj život, kdyby ses dozvěděl přesné datum své smrti?

Emanuel Vejnar, 17.11.2003
Další úvahy: Úvaha o času | Život jako šachy



Přejdi na Blog | Fotografie
© 2004-2017 Emanuel VEJNAR Fotografie