Přijde do baru zvláštně vypadající týpek a objedná si dvojitou whiskey.
„Ta je pro tebe, kotě, na zdraví!“ otočí se na osamocenou dámu v elegantních šatech.
Ta lehce zneklidní a když si všimne jeho polochlupaté hrudi, zeptá se, s kým má tu čest.
„Jsem šaman poloprofesionál,“ odvětí týpek, zastříhá ušima a překlopí do sebe panáka.
Dáma je ráda, že si jí někdo konečně všimnul, ale beze slova jen potáhne dlouhej kouř a poslouchá jazz.
Šaman se nevzdává. „Nechci bejt vlezlej, ale jak ti říkají?“
„Kotě,“ odvětí suše. Šaman se rozchechtá a v dobré náladě objedná další whiskey.
„Tak to bysme měli, a chodíš sem často?“ zkouší to dál.
„Občas sem zajdu, ale jsem už asi stará, neštěkne po mě ani pes.“
Šaman si říká, že v podstatě je na tom stejně jako ona. A téměř vykřikne, že stará
rozhodně není a navíc, že on ji dokáže svým kouzlem omladit nejmíň o deset let!
Dáma se zarazí. „Chceš tím snad říct, že jsem stará?!“
Šaman zakleje: „Jak se můžeš tak hloupě ptát?“
Druhá strana se však nenechá zahnat do kouta a také oponuje otázkou.
„A kolik je tobě, drahý poloprofesionále?“
„Jsem silnej ročník sedmdesát, tak začni počítat!“
To už je moc, uražená dáma nenalézá slov, s těma chlapama je to imrváre stejný.
Vysílený šaman pozvedá ruku a s heslem „když nemůžeš, přidej víc“ objednává další whiskey.
„Nečekej, že ti zavolám,“ ohlašuje dáma a podrážděně se zvedá od stolu.
Jaký si to uděláš, takový to máš.