Umírá mi děda, i když nevlastní, srdcem nám všem velmi vlastní. Po smrti babičky začal chřadnout duševně a po jednom nevydařeném rutinním zákroku v nemocnici odchází rychle i tělesně. Po dlouhých týdnech hospitalizace a převozech domů je zesláblý, už téměř nejí, srdce má velmi slabé, špatně dýchá a počínaje dneškem přestal mluvit a už jen leží.
Ještě před rokem se Vlasta jezdil koupat na kole k Poděbradskému jezeru. Ještě před dvěma lety se jezdili koupat spolu s babičkou k bahňáku u Jilemnice. Tehdy asi nikoho z nich nenapadlo, že to je naposled.. Stejně jako voda neustále omílá břehy svých hranic, tak i lidské životy propadají se stále hloub, až pak jednou s mírným zaduněním dotknou se dna a rozpustí se v drobné kapky prchajících duší.
A s každým dalším deštěm dávají o sobě vědět. Vyťukávají neopakovatelné melodie na hladině rybníka a navracejí se znovu do míst, odkud přišly.. V některé z těch kapek můžeme zahlédnout nepatrný obraz sama sebe, jelikož s každým rozplývajícím se životem odchází i ta část naší bytosti, kterou dotyčný znal..
Doplněno: 1.8.2012 ráno Vlasta v nemocnici zemřel:( Vzpomínáme na naše společná setkání, při kterých jsi vždy cítil neúnavnou potřebu dolévat nám hrnky a plnit sotva vyprázdněné talíře. Na milé rozhovory, kdy jsme sdíleli stejné názory, zajímal ses o naše životy a společně jsme se rozčilovali nad mnoha nespravedlnostmi dnešního světa. Na chvíle, kdy ses staral o babičku a byl jsi jí velkou oporou. Víme, že se to nevrátí, ale v našich vzpomínkách zůstaneš jako ten hodný, láskyplný Vlasta, jedním očkem vždy tak trochu sledující situaci v předstihu..