Toužíme po tom být milováni, někomu chybět, být hledáni, vzbudit zájem.
Toužíme po věčné lásce ... a nebo aspoň po té dočasné.
Chceme žít pro druhého, ale nenacházíme nikoho s tím správným mixem vlastností.
Cítíme se opuštěně, i když kolem sebe máme spoustu známých a snad i přátel.
Trpělivě překonáváme každodenní rutinu s vidinou něčeho opravdu pěkného, pro co stojí za to žít.
Očekáváme, že jednou to musí přijít, ale postupem času se stáváme čím dál víc apatičtí a pochybovační vůči novým věcem a příležitostem.
A protože neumíme příliš hlasitě křičet a nechceme se vnucovat druhým, zůstáváme sami.
Jako malé, nenápadné kolečko, ve složité soustavě točících se kol, hledáme to správné zapojení, které by mohlo znovuoživit náš vychladlý stroj a dojet s ním daleko, předaleko, kam lidské oko nedohlédne..