Dnes ráno jsem přišel na zásadní věc - všude kolem nás jsou rohy a vůbec si jich nevšímáme! A nemyslím tím zvířecí rohy nebo něčí parohy, ale rohy jako zakončení nejrůznějších lišt, zídek, místností, prostorů a přístrojů. Od těch nejjednodušších pravoúhlých až po sofistikovaně členité, zdobené a zakroucené.
Bez rohů bychom se v životě nepohli z místa. Kolikrát za den položíte něco do rohu? Kolik rohů musíte překonat, abyste se dostali do práce nebo třeba na záchod? Bez povšimnutí je míjíme a spěcháme za dalším rohem. Buďme rádi, že nás taky přehlíží. Kdyby nás takový roh budovy nebo ulice měl po každé trknout, byli bychom celí otlučení a v práci bychom působili trochu natvrdle.
Když už máme rohů plné zuby, nabízí se vyrazit někam do přírody. Tam je rohů pomálu, pokud zrovna nejdeme kolem nějaké zemědělské usedlosti. Pokud bychom vyrazili do hor, může nás při výstupu nahoru na horu překvapit nějaký skalní roh. A když půjdeme zpátky, tak z pozpátku viděných hor se rázem stává roh.
Nemohu zaručit, že vám po sestupu z hor odborový předák vystaví razítko svazu ROH, ale můžete se pochlubit třeba na Mezinárodním dni žen. Jen to s tou slávou nepřehánějte, ať si pro vás nakonec nepřijedou opravdoví rohatí!