Nadpis berte s notnou dávkou ironie;) Pokud se chcete pobavit, jste tu správně (aspoň doufám:)
Někdy najdete v šuplíku opravdové klenoty a nemusí jít zrovna o šperky. Je to něco, co mě nyní dokáže velmi rozesmát a zároveň pak navodit silné pocity nostalgie.. Mluvím o svých literárních počinech z dob, kdy mi bylo 12 – 13 let. Již tehdy jsem projevoval značné spisovatelské schopnosti, které však zůstaly okolím nedoceněny. Konečně ovšem uzrál čas a vy máte ojedinělou možnost nahlédnout do ranného portfolia začínajícího umělce. Autorova nadčasovost je patrná již z prvního titulu: (jedná se o nedotčený originál)
VESMÍRNÉ DOBRODRUŽSTVÍ
O prázdninách jsem letěl se svojí posádkou vesmírnou lodí Bleskomet na planetu Uran, prozkoumat jaký je tam povrch země. Po cestě jsme se museli vyhýbat malým planetám a meteoritům, které byly nebezpečně velké. Stalo se, že si náš řidič odešel pro párek v rohlíku a řízení zatím přepnul na automat. Automatické řízení nám selhalo, a tak jsme narazili na malou planetu. Ale na mapě jsme ji nemohli najít!
Potom jsme vystoupili, ale před námi se objevil asi třímetrový robot. Vypadal velmi rozzuřeně a pořád říkal "zničit, zničit". Hned jsme vlezli do Bleskometu, ale zlí robot šel pořád za námi a opakoval stejná slova. Všechny kromě mě a mých dvou společníků roztrhal na kusy. Rychle jsme utíkali, ale robot nám byl pořád v patách. "Co to" řekl jsem. Najednou robot těžce dopadl na zem. Z houštin vystoupili bílí muži, kteří měli v ruce laserové pistole. "Hurá, hurá děkujeme vám moc, že jste nás vysvobodili". Cizí lidé se nás ptali, co jsme zač. Řekli jsme jim, že jsme Češi z planety Země. Sdělili nám, mají vesmírnou loď a s ní můžeme odjet na svojí planetu. Byli jsme rádi. Hned druhý den se nám podařilo vyjet. Cestou se nám nic nestalo, ale domů jsme se dostali až za týden.
BAJKA
Byla jednou jedna sklenička a ta šla do cukrárny, aby si udělala pěkný den. Když tam přišla objednala si 2 zákusky a velice jí chutnali. Druhý den šla sklenička do hospody a zase si objednala 2 piva a velice jí chutnala. Třetí den šla sklenička do restaurace a zase si objednala 2 knedlíky s omáčkou, ale sluha byl zrovna rozčilený a oba knedlíky ji ve zlosti připlácnul na obličej. Sklenička vyšla před obchod a vykopala jámu, aby do ní sluha spadnul. Sluha tam opravdu spadnul, ale rychle vylezl předhonil skleničku a vykopal před jejím domem také jámu. A ta sklenička tam spadla a rozbila se na kousky.
PRÁZDNINY U MOŘE
O prázdninách jsem jel s rodiči, s bratrem a s mladší sestrou na dovolenou k Baltskému moři. Moře mělo teplotu 15°C a každý den foukal silný vítr. K pláži to bylo asi 200 m. Dno moře je z jemného písku, který je po celé pláži. Já s mamkou jsme se koupali každý den i když nebylo moc hezké počasí. Když foukal vítr vždy jsme se na pláži schovali do košů, ale jejich majitelé nás někdy vyhodili.
Jednou se nám také podařilo vyjet motorovou lodí na objíždku kolem poloostrova, bylo to moc hezké a zajímavé. Všude létali nádherní ptáci a na větších ostrovech se pásly krávy. Sluníčko nám začalo svítit až ke konci pobytu a tak jsme se přece jen trochu opálili a utužili si zdraví. Cestou domů jsme museli pořád čekat, protože na silnici po které jsme jeli se, opravovala. Přesto jsme se dostali během jednoho dne v pořádku domů.
PŘÍPRAVA NA VÁNOCE
Na vánoce se vždy moc těším, protože se rozdávají dárky. Ale před tím musíme všude uklidit. To znamená umýt okna, utřít na zaprášených skříních prach, vyluxovat a to hlavní upéct cukroví, abychom měli na Štědrý den co jíst. Ráno brzo vstanu a jdu pro stromeček, který stojí v kůlně. S bratrem ho vsuneme do stojanu a odneseme domů. Tam stromek ozdobíme a rozsvítíme elektrické svíčky. Máma mezi tím zabaluje dárky a připravuje štědrovečerní večeři. Jsou to kapři, které jsme předtím koupili na náměstí. Netrpělivé čekání na setmění nám zkrátí hezké pohádky v televizi.
Přibližně v 17:00 hodin se všichni sejdeme do obývacího pokoje, zapálíme si pár prskavek, které visí na stromečku a zaspíváme si pár písniček. Také si povídáme, proč vlastně vánoce slavíme. Potom si začneme rozdávat dárky, které jsou připraveny pod stromečkem a jsme všichni moc spokojem. Když si nadělíme dárky, jdeme do kuchyně na večeři. K večeři míváme kapra, po tom si hrajeme s dárky a prolilížíme nebo si čteme knížky, které jsme dostali. Když se hraček nabažíme, jdeme se koukat na některou pohádku v televizi. Potom jdeme spát a jsme všichni šťastní.
SEKUNDA ANEB HADR, PENÁLY A ODPADKY
O přestávkách do naší třídy radši nechoďte, protože můžete být omráčeni penálem, může na vás být vysypán koš a v nejhorších případech můžete být zaškrceni špinavým hadrem a zažít plno jiných hrůzných věcí.
Ale i o hodinách je třída Sekunda ve svém živlu. Například, když profesor či profesorka píší zadanou látku na tabuli, žáci si vyměňují z lavice na lavici různé odpadky (ohryzky od jablek, ubrousky od svačin). Ale když vyučující nějakého žáka vyvolá ke zkoušení, hned oběť, zkrotne jako beránek a nevydá ze sebe ani hlásku, natož celé slovo.
Už asi víte, proč není do třídy Sekundy radno chodit!
CESTA DO MINULOSTI
Jeden kluk neměl rodiče a žil v karavanu se svou sedmi letou sestrou. V karavanu měl různé elektrické přístroje, a když si naladil 9871 fm slyšel latinská slova. Najednou se karavan začal otřásat, ale Tomáš si toho včas všiml a rádio ihned vypnul. Asi za tři dny přišli k Tomášovi dva kamarádi na video. Když se odkoukali ukázal jim Tom rádio, kde slyšel latinská slova. Karavan se začal znovu otřásat, ale Tomáš spadnul na zem, tak že nemohl rádio vypnout. Bouda se s nimi potápěla tak rychle do bažiny, že ani nevěděli co se jim děje. Karavan se zastavil ve středověku. Začali se všichni strašně bát a když k nim přijeli na koních nějací vojáci Martin to strachy nemohl udržet a počůral se do kalhot. Všichni tři začali utíkat zpět do karavanu, ale Honza byl moc pomalý a udatní vojáci ho chytily.
Honzík strachem ani nedýchal. Když doběhl Tom s Martinem uviděli, že se jim příbytek potápí do bažiny, ale chlapci přiběhli právě včas a vlezlí tam střechou. Tomáš rychle naladil 9871 fm a objevili se zase v přítomnosti. Oba si mysleli, že se jím to jen zdálo, ale když mezi sebou nespatřili Honzu zhrozili se. Pro jistotu si vzalí sebou každý brokovnici a vydali se pro Honzíka. Když se Tomáš a Martin objevili v minulosti, tak šli po stopách vojáků. Přišli právě včas, protože se už připravovala poprava. Kluci vystřelili brokovnic a vojáci tak se lekli, že strachem utekli. Honzíka zatím vzali na nosítka a odnesli ho do karavanu. Vrátili se do přítomnosti. Kluci vzali benzín polili karavan a zapálili ho, aby se do minulosti nikdy nikdo nedostal.