Nevěřil bych, že 2x za sebou koupím stejné-různé boty:) Prvně se mi to stalo v r. 2008, o čemž je tento starší článek:
Přesnější by asi bylo: "Jak jsem koupil nekoupil stejné různé boty:)" Není vám to jasné? Vysvětlím:) Kupování nových věcí vyžaduje zkušenosti, já kupoval boty už hodněkrát (celkem asi 5x) a měl jsem za to, že to umím. Ale chyba lávky, podařilo se mi totiž koupit každou botu jinou:) Tedy, ne že by jedna byla o číslo větší, to jsem si samozřejmě ověřil:)
Šlo o to, že u jedné boty byl viditelně posunutý (asi o půl centimetru) takový ten tuhý sešiv, co drží pohromadě látku okolo a to se nelíbilo mému levému malíčku, který o to chudák nepatrně dřel (po jednom běhání by měl dost). U pravé boty byl manévrovací prostor pro malíček větší, tudíž mě to hned netrklo..
Samozřejmě mě to naštvalo a tak jsem se druhý den vydal do obchodu vyměnit tu levou neposlušnou botu. Pokladní v Gigasportu mě chápal, ponechal si boty u sebe a vyslal mě ať si vyberu nový pár. Jenže velikost pro má chodidla už nebyla k nalezení, tak jsem se začal porozhlížet po jiném druhu bot, který by mi padl..
Po chvilce mě zmerčily nějaké slečny ve sportovních dresech, tedy v gigasportovních dresech a ochotně se nabízely ku pomoci:) Takže jsem jim vylíčil situaci, dokonce je samotné napadlo zkontrolovat jinou velikost těch mých problematických bot, jestli jsou různé a skutečně byly, tentokrát ovšem zas obráceně:) Aspoň jsem jim tedy nebyl za blázna:)
Po menších problémech se nakonec vhodné boty našly, pokladní mi ještě vrátila 4 stovky (asi jsem jí byl sympatický;) a s pomocí Pražské integrované dopravy a Českých drah jsem se dopravil domů. Je to krásný pocit mít zas celý svět u nohou;)
To tedy bylo před třemi roky, nyní v roce 2011 jsem nakupoval jinde a opět jsem měl smůlu, tentokrát byla rozdílná výška bot. V té druhé, nižší botě mi noha už celkem plavala a špička zas naopak byla vyšší. Reklamace ve Sportisimu trvala celý měsíc a poté mi vrátili peníze.
Když odcházím s novými botami, osloví mě před obchodem jedna ze dvou slečen, které tam nabízejí voňavky. 
Povídám, že snad si nevybírají pouze pány, kteří smrdí:) Prý si ničeho nevšimla a hned mi stříká na ruce dvě vůně, abych vybral tu lepší. "Je to stejné" nejistě se rozhoduji.. V druhém kole pak očuchávám její ruce - ženská voňavka mi hned voní lépe. "Ale zas je to takové podobné" pomáhám jí ve výběru;)
"A každého vždycky nakonec zajímá cena.." pokračuje v učebnicovém tónu. "No mě ani moc ne" oponuji, ale přesto se jí rozhodnu vyjít vstříc a tipuju, že to malé balení by mohlo být tak za stovku! "Ale pane, prosím vás, my to dovážíme z daleka (dává k dobru nějaké exotické krajiny) a tam to stojí opravdu hodně, ovšem my je tady prodáváme pouze za 1500Kč. Poulím oči, "No to je tedy pěkné, já si teď za necelou tisícovku koupil boty!" "Tak nashledanou" přeje mi s úsměvem:)