V myšlenkách vzdálených hledám svůj kousek štěstí.
Proměny v obrazech jsou lepší než ruch na předměstí.
Představa souznění je zřetelná a sílí.
Nechávám si o ní zdát, do nitra duše malovat.
Spřádáme spolu různé plány, šetříme slovy, známe čáry.
Domnělá blízkost je tak křehká, rozplyne se, jak je lehká.
Chtěl bych jít ještě dále, snad nevadí to dámě.
Závan větru odvrhne ji však mimo mé rámě!
Volám zástupy cherubínů, neber mi ji ještě!
Stahují se mračna bloud, noc čeří kapky deště..
Převozník už neslyší a v dálce vidím ho smát se.
Vem ho ďas! Zmáčený proklínám svého krutovládce.
Bouře utichá a voda marně se zas valí.
V útržcích zmatených pátrám, kdo byl mou bílou paní.